Babička a dědeček právě oslavili zlatou svatbu. V kostele znovu podali panu faráři své stařičké, ale stále krásné zlaté a lesknoucí se zásnubní prsteny. Vzájemně si je při obřadu znovu navlékli a dali si polibek. Všem se dojetím leskly oči, protože taková svatba po padesáti letech společného života je něco neopakovatelného.

Lidé se nemění

Babička byla v temně růžové, protože bílá už se na ni nehodí. Dědeček v obleku vypadal znovu jako ženich, spolu jim to opravdu moc slušelo. Děti i vnoučata, všichni byli za svědky této šťastné dvojici. Očividně je vidět, že se milují do dneška, sice trochu jinak, ale jsou si vzájemně pevnou oporou. Měl by to každý mladý vidět, aby poznal o čem je život. Navzdory rozvodům a nesvárům ti, kdož se mají vzájemně v úctě, zůstávají spolu a činí šťastnou rodinu i zázemí všem svým dětem, vnoučatům, pravnoučatům.